- Úvod a budování vztahu
"Rituály usmiřování" (Winslade & Monk, 2001) – umožňují lidem, aby dosáhli spokojenosti, dávali najevo respekt, vybízí je k hovoru, ukazují upřímnou zvídavost ..... buďte sami sebou! Mediátoři také obvykle vysvětlují co se bude dít a opakovaně připomínají svůj závazek mlčenlivosti a nestrannosti.
- Identifikace problémů
"O čem zde budeme hovořit?" Hledejte zájmy, které se skrývají za danými postoji, dělejte shrnutí, ověřujte, používejte flipchart a dbejte na to, aby se nic nezametalo pod koberec. Nyní je čas na přípravu podkladů pro mediaci, ale během ní mohou vyvstat další otázky.
- Zkoumání problémů
"Pojďme probrat věci jednu po druhé." Rozviňte diskuzi, vracejte se k jednotlivým krokům, zajistěte, aby si všichni navzájem rozuměli, podívejte se objektivně na problém – "problémem není člověk sám, ale problémem je problém" (White & Epston, 1991) – vyznačte společné východisko, běžte k jádru věci, proveďte shrnutí (znovu). Během této fáze (která může zabrat velkou část sezení) probíhá odhalování zájmů nebo skrytých potřeb zúčastněných.
- Zvážení možností
"Konverzace ve stylu "co kdyby"." Vítejte návrhy, zkoumejte další možnosti, nechávejte na tabuli určitý počet dalších možností, odlišujte invenci od volby, myslete kreativně, vyzkoušejte realitu: např. "Jak víte, že to bude fungovat?" "Jak budou na tento návrh reagovat vaši kolegové?" Účastníci mediace jsou pochopitelně citliví na možnost, že jim druhá 'strana' něco přikazuje. Možnost volby není samozřejmě nucení a proto je ji možné provést svobodně. Pokud jsou zúčastněné strany přesvědčeny, že mají co říci k výsledku, je pravděpodobnost, že jej budou respektovat, vyšší.
- Sepsání dohody
"Nedovolte, aby se vytratila dobrá vůle." Buďte přesní, klaďte srozumitelné otázky, přesvědčte se, zda nezůstaly nikde volné konce, pište vše na flipchart tak, aby to všichni viděli, ujistěte se, zda je text všem jasný a srozumitelný.
