Právě prohlížíte: Úvod » REALIZOVANÉ PROJEKTY
ESF EU OPLZA ESI

 

METODIKA - ZÁKLADNÍ OSNOVA

 

ÚVODNÍ ČÁST

PŘEDSTAVENÍ MEDIACE A ZÁKLADNÍ POJMY

Mediace – Mediátor/ka - Mediační styl – Mediační přístup – Mediační techniky a dovednosti

Výhody

  • Prostor pro dialog a emoce
  • Verbální a emoční bezpečí
  • Nalezení podstaty sporu
  • Zachování osobní odpovědnosti


Nevýhody

  • Vyžaduje schopnost rozhodování
  • Vyžaduje odpovědnost za jednání
  • Vyžaduje aktivní zapojení a součinnost stran



HISTORICKÝ VÝVOJ:

60. léta Vědecký výzkum v oblasti vyjednávání pro potřeby mezinárodní diplomacie – USA
Řešení sporů a konfliktů poválečných přistěhovalců v Kanadě, vliv indiánské kultury
70. léta Základy moderní mediace
80. léta Klasická metoda ADR, vyjednávání prostřednictvím neutrální osoby, obchodní spory
90. léta Pronikání mediace, tj. metody do rodinných a jiných vztahů, počátky v ČR
21. století Nástroj nápravné justice, využití v trestním a v civilním právu, právní úprava
Od 2010 Aktivní šíření mediačního přístupu, začleňování do práva a společnosti, širší využívání



SROVNÁNÍ KLASICKÉHO A MEDIAČNÍHO PŘÍSTUPU

Klasická řízení   Mediační přístup
 
Mocenský postoj   Spolupracující a sjednocující postoj
Vítěz – Poražený   Vzájemné uspokojení potřeb, vítěz-vítěz
Formální pravidla   Základní principy a neformálnost
Zabývá se minulostí   Upravuje současnost a nastavuje budoucnost
Řeší se důsledky   Odstraňují se příčiny
Autoritativní rozhodnutí   Výsledek dle vzájemného poměru sil, dobrovolnost
 



POSKYTOVATELÉ SLUŽEB – MEDIÁTOŘI - MEDIAČNÍ STYL – PŘÍSTUP – DOVEDNOSTI A TECHNIKY

  • Trestní – Zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě
  • Zákon č. 202/2012 Sb. o mediaci a o změně jiných zákonů
  • Běžná, právně neupravená – mediace a vyjednávání nikoliv zapsanými mediátory

 

ZVLÁŠTNÍ ČÁST


SOUDOBÉ ZDROJE KONFLIKTŮ

Kromě klasických zdrojů – nepochopení/nedorozumění a rozdílnost zájmů a potřeb – se v posledních letech přidávají zdroje ekonomické a společenské, související s celkovým stavem společnosti, jenž na individuální úrovni posiluje osobní závislost, napětí, stres a existenční strach na úrovni psychologické.

Na jedné straně narůstá společenský a ekonomický tlak na jednotlivce a na druhé straně se vytrácí tradiční zdroj síly a opory v rodinných vazbách. S posilujícím se rozpadem rodinných vazeb a vyvyšováním individualismu se v obdobích osobních a skupinových krizí se přenáší obtíže jednotlivce a skupiny do širších společenských úrovní včetně následného zatížení zdravotního, sociálního a veřejnoprávního systému, státní správy a justice.

Společensko-ekonomické faktory

  • Nezaměstnanost a chudoba
  • Zadluženost a existenční obavy
  • Bezdomovectví
  • Rozpad rodinných vazeb



MOŽNOSTI A VÝHODY MEDIACE

S nástupem 21. století se stává zřejmým, že klasické systémy založené na autoritativním a mocenském rozhodování nedokáží zajistit potřebnou míru sociálního a společenského smíru. V tomto směru se začíná formovat nový náhled na využití potenciálu mediace jako nástroje smíru individuálního i společenského. Je zřejmé, že mediační přístup založený na posilování osobní odpovědnosti za vlastní rozhodnutí a jednání v sobě nese i složku motivační, výchovnou a osvětovou.

Mediace, resp. mediační přístup mohou být podle názoru mediátorů u nás i ve světě účinným nástrojem sociální, veřejné politiky. Podporou mediace na místní úrovni, tj. nejen shora, jak se tomu dělo doposud, se bude posilovat její funkce preventivní, osvětová a výchovná. Vedením lidí a institucí k odpovědnému a systémovému řešení sporů dojde současně i k výrazným úsporám, jak na úrovni zdrojů materiálních, tak nemateriálních.

Mediace jako nástroj

  • Porozumění a pochopení
  • Přijímání konfliktů jako přirozený nástroj změny
  • Přijímání odlišností a rozdílů
  • Společenského smíru
  • Sociální osvěty
  • Prevence



PODPORA MEDIACE Z MÍSTNÍ ÚROVNĚ

  • Cílená osvěta
  • Úspora nákladů
  • Formování aktivního společenství




METODICKÁ ČÁST



PROSTOROVÁ METODIKA

Spory se obecně odlišují svým prostorovým dopadem. Na jedné straně spektra stojí vnitřní spory a neklid jednotlivce a na druhé straně jsou spory a konflikty zahrnující rozsáhlý počet osob a zájmů, např. konflikty celospolečenské, mezinárodní a celosvětové. V rámci konkrétního prostoru – dvojice subjektů, rodiny, společenství, státu – se konflikty a spory projevují podobně, tj. od konfliktu vnitřního, skrytého až po různé fáze zviditelnění konfliktu až po fázi, v níž neschopnost komunikace vystřídá jakákoliv podoba násilí.

Typy sporů v prostoru

  • Osobnostní - Jednotlivec
  • Párové – dvojice subjektů, např. manželé
  • Skupinové – společenství osob, např. rodina, obyvatelé domu, obce, rodiče žáků ve škole
  • Místní – postihující většinu lidí daného místa
  • Regionální
  • Celospolečenský
  • Nadnárodní, mezinárodní – dvoustranný, vícestranný
  • Celosvětový



Doposud se mediace prosazovala ze dvou úrovní. Zhruba od 80. let fungovala mediace na úrovni individuální, komerční, ve vztazích mezi privátními subjekty. Zpočátku se mediace prosazovala v obchodních, zpravidla mezinárodních sporech, přičemž mediace byla současně jedním z tradičních nástrojů mezinárodní politiky a diplomacie. S koncem prvního desetiletí 21. století se mediace stala jedním z fenoménů, který jak na úrovni mezinárodní, tak vnitrostátní získával stále větší veřejnoprávní právní podporu, zejména v členských zemí EU. Přelomovým mezníkem v tomto směru bylo přijetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech, kterou dala EU jasně najevo, že upřednostňuje při řešení sporů využívání mediace a motivuje státy k přijetí jednotného přístupu, a to přestože se samotná směrnice vztahuje jen na spory přeshraniční.

I přes nesporné a zjevné výhody mediace se doposud nedaří prosadit její širší a intenzívnější uplatnění. Brání tomu především nedostatečná znalost lidí a institucí o možnosti řešení sporů nenásilnou a neautoritativní cestou. Další překážkou je nedostatečná míra důvěry v mediaci a služby mediátorů. V případě sporu je lidskou přirozeností volat po odvetě a nikoliv po smíru. Nabídka dohody není ve chvílích vyhroceného konfliktu většinou tím, co by bylo pro strany motivující a co by požadovaly. I proto se jako rozhodující faktor v přijímání mediace jeví podpora mediace ze strany soudců a soudů.

Širší, intenzívnější začlenění a uplatnění mediace ve společnosti vyžaduje její podporu na úrovni místní a regionální. Mediaci je třeba přiblížit konečným uživatelům. Jen s aplikací a využíváním mediace na místní úrovni se může mediace rozvíjet a posilovat. Za zcela zásadní se jeví podpora mediace na místní úrovni z hlediska šíření osvěty a posilování důvěry v tento institut. Výhodou využívání mediace na místní a regionální úrovni je účinnější osvěta a efektivnější zpětná vazba.

ČASOVÁ METODIKA

Za každým konfliktem vnějším jsou i konflikty vnitřní. U soudních a správních sporů je projednávaný spor většinou pouze důsledkem řady předchozích konfliktů a sporů. V teorii se užívá příměr ledovce, kdy stejně jako u konfliktu jen malá část je nad hladinou, neboli je viditelná.

Typy sporů v čase

  • Skryté, vnitřní
  • Projevené, neřešené
  • Řešené individuálními prostředky
  • Řešené s odbornou pomocí
  • Řešení právními prostředky, např. podáním stížnosti, žaloby k soudu
  • Projednávané v právním řízení – správním, civilním, soudním
  • Autoritativně rozhodnuté



Názorným příkladem je např. sousedský spor. Zpočátku mohou být vztahy standardní, dobré, dokonce i výborné. Poté dojde k situaci, kterou jako konfliktní vnímá pouze druhá strana. Bez vědomí toho, že se něco ve vzájemném vztahu změnilo, pokračují vzájemné kontakty, které v sobě nesou nezpracovanou konfliktní situaci a tím se postupně proměňují. Narůstá nepochopení, neporozumění a neústupnost, přičemž se vzájemné střety projeví dříve či později otevřeně. A tím dochází k další eskalaci vzájemného konfliktu. Následně se sporem zabývají různé složky státního aparátu, nicméně jejich možnost konflikt urovnat je nulová, neboť neřeší zpravidla nikdy příčiny, nýbrž jednotlivé důsledky sporu dle svých přesně daných pravomocí, např. stavební odbor, přestupková komise, soud, policie a orgány činné v trestním řízení. Nikdy daný spor jednotlivé složky státního aparátu nemohou uchopit v jeho celistvosti a v jednotlivosti příčinných souvislostí, tj. z hlediska systémového nadhledu.

Každý konflikt má tzv. bod zlomu neboli okamžik, ve kterém jedna nebo druhá strana ztratí ochotu a zájem spor řešit. Míra zátěže (finanční, psychická, energetická, časová) převýší potřebu spor řešit. Za tímto zlomem dochází k tzv. zablokování situace a naděje na samostatné vyřešení je nulová. Většinou dochází k tomu, že se konflikt „ odloží“, což ovšem neznamená, že se potlačí a zmírní jeho negativní a destruktivní účinky.

Mediace se v současné době používá až ve fázích otevřeného konfliktu. Zpravidla v době, kdy je spor projednáván u soudu. Výhodou posilování využívání na místní úrovni by současně bylo upřednostňování její preventivní funkce. Využívání mediace nikoliv v konci konfliktního vývoje, nýbrž co nejblíže zdroji konfliktu a tím současně bránit prohlubování a eskalaci konfliktu.

Cíl metodiky:

  • Podporovat osvětu ve směru prevence sporů
  • Přesunout řešení sporů do prvních fází projevení konfliktu
  • Zajištění dostupnosti odborné pomoci a rady na místní úrovni



TYPOVÁ METODIKA

Typy sporu dle subjektů

  • Mezinárodní spory
  • Přeshraniční spory
  • Obchodní spory
  • Spotřebitelské spory
  • Spory mezi společníky a akcionáři
  • Rodinné spory
  • Sousedské spory
  • Pracovní spory
  • Vnitropodnikové/vnitrostrukturální spory, např. firemní
  • Národnostní a etnické
  • Politické
  • Náboženské



Tento výčet není pochopitelně vyčerpávající. Cílem výčtu je skutečnost, že každá jednotlivá typová skupina sporů má svá specifika. Tato specifika určují vhodnost mediačního stylu a využitelnost těch či oněch mediačních technik. Odlišnost je dána mimo jiné i počtem zúčastněných a do konfliktu zapojených osob. Přístup k prevenci a řešení odlišných typových skupin sporů je různý. Na druhé straně je prokázáno, že mediační potenciál lze úspěšně využívat pro všechny typové skupiny sporů a konfliktů. Je nesporné, že tomu by měla odpovídat i profesionální a odborná kvalifikace příslušných mediátorů. Česká právní úprava potvrdila odlišnost mezi mediací sporů obchodních, spotřebitelských, pracovních atd. a sporů rodinných. A samozřejmě i věcí trestních, resp. odpovědnostních. U civilních sporů je emoční zatížení výrazně menší, nežli je tomu u sporů rodinných, i když nelze tvrdit, že tam není vůbec. Specifikem rodinných sporů, zejména u tzv. rodových vazeb je jejich nezrušitelnost a nepominutelnost, s níž je třeba při řešení rodinných sporů, např. v dědickém řízení nebo při sporech o výživné, počítat a brát je do úvahy. Bez ohledu na to, zdali jsou si toho lidé vědomi či nikoliv.

U sporů etnických, národnostních, politických a náboženských je vhodnější hovořit spíše o mediačním přístupu a využívání mediačních technik, neboť se o mediaci v klasickém stylu a formě se nejedná. Na druhou straně neutrální, odborný vyjednávač a mediátor jsou klasickými nástroji při řešení sporných otázek. Jelikož zde je míra rizika překročení napětí v násilnosti a fyzické násilí větší, nežli u jiných typů sporů, je rovněž zájem o využívání nenásilných forem dialogu větší. A větší jsou potom pozitivní dopady efektivity. Více na www.foresee.hu.

Oborová typologie:

Při výčtu můžeme hovořit o „sporech“ anebo v pozitivním smyslu o „komunikaci“

  • Školství
  • Zdravotnictví
  • Péče o přestárlé a umírající
  • Ochrana životního prostředí
  • Kultura a umění
  • Stavebnictví
  • Předmanželské dohody
  • Rodičovské povinnosti
  • Testamenty a dědická řízení



PODPORA MEDIACE A ZAPOJENÍ MÍSTNÍ SAMOSPRÁVY A ÚZEMNÍ, STÁTNÍ SPRÁVY



Cílem tohoto materiálu je nabídnout diskusní témata pro připravované kulaté stoly.

Cíl metodiky:

  • Posílit zájem místních úřadů o podporu mediace
  • Předložit návod, jak využívat mediaci na místní úrovni
  • Prosazovat účinně osvětu o významu komunikace
  • Vnímat mediaci jako jeden z nástrojů efektivní komunikace
  • Vést subjekty ke vzájemné součinnosti



MOŽNOSTI PODPORY

Využívání navenek

Osvětové poradenství – různé formy, např. výjezdní poradny, stálé poradny, podpora aktivit neziskových organizací – využívání prostor, odborného personálu, sdílené projekty apod.

Odborné poradenství – různé formy, např. při osvětových poradnách, v rámci vlastní činnosti a s využitím vlastního personálu, samostatně prostřednictvím externích odborníků a s podporou obcí, např. zajištění prostor, propagace, úhradou – plnou/ částečnou – služeb apod.

Systémová spolupráce – různé formy zapojení obcí do projektů typu prevence a řešení sporů, zejména pro vybrané typologie sporů

Využívání uvnitř struktur - spory s klienty, výcvik úředníků v efektivní komunikaci, spory se zaměstnanci, meziresortní/ mezioborové spory, sladění mezioborové součinnosti, moderování a facilitace porad

NÁVOD POSTUPU

  • Oslovení - prostřednictvím různých podnětů vzbudit zájem, např. kulatý stůl
  • Potřeby a cíle - vyhodnocení nejlépe v součinnosti s odborníky na mediaci, např. pracovní porada
  • Plán a postup řešení – výběr strategií a nástrojů podle individualizovaných potřeb a cílů
  • Realizace plánu
  • Vyhodnocení – průběžné a termínové, např. roční



ZÁKLADNÍ STRATEGIE

Analýza konfliktu/sporu

Zavést a dodržovat provádění finanční, daňové a personální analýzy sporů. Podrobná a odpovědná analýza sporu je obyčejně nejlepším argumentem pro volbu alternativy. Většinou si ji žádná ze stran nedělá a škody sčítá až na konci sporu. Často až po letech s povzdechem: „Kdybych to byl býval věděl, co mne čeká a kolik to bude stát, tak bych do toho nešel“.

Projekt: Zákon o mediaci (Zák. č. 202/2012 Sb.) z hlediska trhu práce - nová šance zaměstnání
Registrační číslo: CZ.1.04/5.1.01/77.00445
Trvání projektu: 12/2012-11/2014
Stránky navštívilo
Dnes:0
Za týden:150
Celkem:55092
Facebook!